Básničky

Podívej se úplně dolů...

Příběh života...

Když usínaly kopretiny,

vyhnaly koně do pustiny.

Řekli:,,Jsi starý a k ničemu,

udělej místo mladému!"

Kůň bloudil přes hory a doly,

až potkal člověka- Co tě bolí?

Ztratil jsem domov-Budeš můj!

Svěsil svou hřívu- Nežertuj!

Člověk se ujal zvířete,

kůň nosil děti na hřbetě,

seno a obilí svážel vozem,

podkovy vesele zvonily o zem.

Byl ten kůň vskutku stár?Ani nápad!

Zas bujný byl, uměl plavat, skákat.

Neměl čas stárnout, cítil se mlád!

Kdo lásku dává, žije rád.

......Modlitba koně......

Nasyť mě,pane,napoj mě a dej mi čistou,prostornou stáj,když skončena je denní práce.

Mluv se mnou,neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.Budeš-li ke mně laskavý,budu Ti sloužit s radostí a najdeš místo v mém srdci.

Netrhej otěžemi,prosím,nesahej po biči.Dej mi čas,abych pochopil Tvůj záměr.A nebij mě,když Ti nerozumím.Neměj mě za nepozorného,když nesplním Tvou vůli - možná že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku. Neuvazuj mě příliš krátce, nestříhej mi ocas,je totiž mou jedinou zbraní proti mouchám,až poznáš,že se mé dny krátí ,že ti již nebudu moci sloužit,můj milovaný pane,nenech mě,prosím,hladovět a mrznout a neprodávej mě.Bud´ tak dobrotivý a připrav mi rychlou,milosrdnou smrt a bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.

Život...

Když se narodil,tak do chvilky už na svých dlouhých nohách stál,
do hodinky už matku předbíhal,
po pár dnech už bylo na něm znát,
že pocit vítězství,kupředu ho bude hnát.

Jak rostl,sílil,vítězil,
žlab plný měl a přátelství,
tu péči ze všech nejlepší
a měl se jako král.

Po roce však tep a špatný stav,
dala nemoc o sobě znát,
po pokusech zachránit ta jeho vítězství,
špatný stav ukončil jeho přátelství.

Pak z rukou handlířů,
dobu putoval,
až z hodného koně,
velmi zlý se stal.

Za pár korun zachráněn byl,
z rukou překupníků,
a s mladou holčinou,
zas znova životem,učil se jít.

Kopyta koní,zvířený prach,
lidský hlas a lásku,
chvilku mu dalo,
než naučil se zas znát.

Dnes už je z dívky žena,
z koně zas šampión,
nemoc i zloba už pasé jsou,
vždyť chtěl jen lásku a té dostal víc než dost.

Na náhrobku mu jednou bude stát,
že zvítězil nad zlobou tisíckrát
a v srdcích zůstane jeho dech,
že nešlo jen o ta vítězství.

Smutné...

Dnes je smutný den, přece půjdu ven.

Koníček mámy, už není s námi.

Bačkory natáhl přesně před rokem,

bohužel již bez uší a s jedním okem.

Dnes je výročí té smutné noci,

kdy došlo nám všem, že již nevrátí se přeci.

Nemoc zlá zkončila jeho život krátký,

a on odešel nám svými zadními vrátky.

Jeho srst už nikdy nespatří jarní svítaní,

neboť vypadala mu hned po biřmování...

Oko jeho poslední zahalila clona smrti,

a on už se ve stáji déle nezavrtí.

Když den dnešní skončí, co říci víc máme?

Snad, že ho na pastvě více nepotkáme...

Dál...

Tvá hříva vlaje,

chřípí se ti chvěje.

Já pádím s tebou v dál,

není to klam.

Můj sen se naplní,

k majáku cesta vede.

Já pádím s tebou v dál,

až tam, kde maják stojí.

Já pádím s tebou v dál a přátelství nás spojí.

..........Černý kůn..........

Zahlédneš-li krásného černého koně,

jak cválá ve vonícím růžovém sadě,

svaly se mu napínaj,

a vítr protiž němu zafoukal.

Jeho hříva za ním vlaje,

a už vidí jen kus zeleného kraje.

Když si prohlédne zelenou krajinku,

a vidí tu krásnou travinku,

dostává chuť

na tento dobrý kus.

Když opatrně pysky ochutnává,

tak v hloubi duše ozvese ta krása,

vzpomínka na své kamarády,

kteří ho měli velmi rádi.

Byl tam hodný pán

a měl svoji stáj.

Vzpomínka se ozvala,

ale smutek pak už jen rozdala.

Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,

a v dáli něco uvidí.

Krásná bílá klisna,

k němuž přicválala,

a ta jiskra v oku zahučela.

Ona je ta hodná kráska,

a mezi nimi je to láska.

Stáda...

Kam stáda koní pást se chodí

kde hříbě skáče vesele

tam radost se a láska rodí

tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí

zřídka se koně vracejí

kam lidé krutí, lidé hloupí,

zlobu a zášť si zasejí.

 Poslední hodiny...

Ty, koni, ležíš tiše ve stáji.

Těžce dýcháš.

Kdysi jsi hnal na pole,

divoký a beztarostný.

Nikdy si se necítil tak svobodný.

Kdysi si vyhrával závody.

On ví, ty víš, je čas jít.

Až do konce nikdy nevěděl, jak moc tě miloval.

Stáda v oblacích...

Koně pádí po lučinách

jako křídla po větru.

Po celý den

krouží jako sen

vysoko v oblacích.

Skotačí, skákají,

dupou a kopají,

hrají si bez přestání.

Směju se ze sna,

když koně jen vidím.

Jsem s nimi šťastná.

Volání času...

Lehkým cvalem,

hlas slyší dál,

často chválen,

přesto se však bál.

Podkovy zvoní,

ušima stříhá,

louka ta voní,

leskne se hříva.

Radostně zaržál,

pomalu přistoupil,

do vlasů mi nos zabořil

a se mnou cválá dál.

Sen...

Já vlastního koně chci mít,

u boxu s ním stát.

Po dlouhé cestě s ním jít

a zůstat s ním napořád.

Tohle je můj velký sen

s mým koněm zůstat celý den.

Nebýt školy, nebyl by to sen,

s mým koněm zůstat celý den.

Můj kůň je i můj kamarád

nechtěla bych se o něj nikdy bát.

Než se můj sen splní,

má hlava se naplní

touhou po mém koni

stejně jako v loni.

Už musím jít domů,

už musím jít spát,

o tobě, koníčku,

nechám si zdát.